Nový občanský zákoník přináší mnohé změny i v rámci obecné části občanského práva, občanského zákoníku a v něm vymezených základních pojmů neboli institutů. Nový občanský zákoník ve svém úvodu přináší nové pojmy, mezi které patří pojmy právní osobnost a svéprávnost. Jak nový občanský zákoník upravuje svéprávnost? A jaký vliv to má například na podnikání, hlavně podnikání nezletilých?
Nový občanský zákoník se vypořádává s některými situacemi a institucemi, na které do dnes neexistovala jednoznačná, natož jednoduchá odpověď. Právní vědci a filozofové do dnes nedokážou určit dokonalou hranici mezi soukromým a veřejným právem či bezchybně a stoprocentně vymezit pojem a rysy občanskoprávního vztahu.
Po jednoduchém vypořádání se s obecnými náležitostmi přechází občanský zákoník k tématu osob, jak fyzických, tak právnických. A právě u osob nový občanský zákoník zavádí nové názvy základních institutů. Všichni si pamatujeme pojmy způsobilost či subjektivita. Bohužel tento výraz již neplatí. Nyní si u těchto pojmů musíme dát pozor. Původní způsobilost k právům a povinnostem, tedy způsobilost stávat se účastníkem právních vztahů a získávat práva a povinnosti, je dnes nazývána jako právní osobnost. Způsobilost k právním úkonům, tedy způsobilost působit na právní vztahy a vyvolávat jejich vznik, změnu či zánik, je označována jako svéprávnost. Co se týče těchto dvou nových pojmů, je pravdou, že nové názvy lépe vystihují podstatu institutů. A právě o svéprávnosti se pobavíme.
Svéprávnost jako jeden ze základních institutů
Svéprávnost je jedním ze základních institutů. Kromě toho, že byl změněn název tohoto institutu, přináší nový občanský zákoník více změn, které se svéprávnosti týkají. Nechme teď stranou novou úpravu omezení svéprávnosti či zavedení podpůrných opatření.
Pro všechny z nás je důležitá otázka nabytí a pozbytí. Svéprávnost nabýváme plnoletostí, které dosahujeme dovršením osmnáctého roku života. Nový občanský zákoník přejímá starou úpravu týkající se nabytí svéprávnosti ještě před plnoletostí. Svéprávnosti můžeme nabývat po dosažení šestnáctého roku, a to uzavřením manželství se souhlasem soudu, dále zažádáním nezletilého se souhlasem zákonného zástupce, nebo zažádáním zákonného zástupce se souhlasem nezletilého.
To vše se však týká plné svéprávnosti, neboť o určité svéprávnosti můžeme hovořit po celý život jedince. Osoby mají právo právně jednat přiměřeně ke své volní a rozumové vyspělosti přiměřené jejich věku. Další možností právního jednání nezletilých je jednání se souhlasem rodičů či zákonných zástupců, kteří dají svolení k určitému právnímu jednání či dokonce k podnikání. Důvodem, proč mohou zákonní zástupci dávat souhlas nezletilému k určitému právnímu jednání, je, že zákonný zástupce většinou bývá rodič daného nezletilého a domněnkou zákoníku je, že rodič nebo tedy zákonný zástupce zná nezletilého nejlépe a dokáže tedy posoudit, zda je nezletilý pro dané právní jednání způsobilý.
Nový občanský zákoník však přináší změnu. Tvrdí, že nezletilý, který je schopný sám se živit a sám si obstarávat své záležitosti, může jednat sám i bez souhlasu svých rodičů nebo zákonného zástupce. V praxi to znamená, že sedmnáctiletý nezletilý, který například žije sám, živí se sám a vše si sám zařizuje, samozřejmě nepotřebuje k podepisování smluv svolení rodičů.
Velká změna nového občanského zákoníku – práce a podnikání nezletilých
Zákoník práce stanovuje, že osoba, která dosáhne patnácti let, může uzavřít pracovní smlouvu i před ukončením povinné školní docházky. Datum nástupu do práce však nesmí být sjednáno na den před ukončením povinné školní docházky. Nový občanský zákoník však tvrdí, že pracovní smlouvu může uzavřít patnáctiletý až po dokončení povinné školní docházky. To znamená, že pracovní smlouva nemůže být sepsána před ukončením školní docházky, i kdyby bylo datum nástupu sjednáno až na datum po ukončení školní docházky.
S novým občanským zákoníkem mají rodiče možnost rozvázat pracovní poměr nezletilého, který nedovršil šestnáctý rok svého života, ale pouze v případě, že je to v zájmu jeho vzdělávání, vývoje a zdraví. A nadále trvá speciální úprava pracovního poměru pro nezletilé do osmnácti let.
Nový občanský zákoník dále stanovuje, že nezletilí i před ukončením povinné školní docházky se mohou věnovat reklamní, sportovní, umělecké a kulturní činnosti.
Samostatná výdělečná činnost
Naprostou novinkou a specialitou nového občanského zákoníku je umožnění podnikání nezletilým v případě, že je způsobilý samostatně jednat a ještě nenabyl svéprávnosti. V praxi to znamená, že nezletilý může provozovat obchodní závod nebo vykonávat jinou samostatně výdělečnou činnost. Takový případ však musí být objektivně posouzen a zhodnocen soudem. Pokus zákonný zástupce udělí nezletilému souhlas k podnikání a soud uzná, že je takové činnosti nezletilý schopen, pak soudní rozhodnutí nahradí podmínku věku.
V první řadě je však potřeba přihlížet i k dalším ustanovením (věk, povinná školní docházka a přiměřenost volní a rozumové schopnosti) a dalším právním předpisům.
Předpokladem zakotvení této úpravy jsou rodinné firmy, které by mohly využít potenciálu svých dětí, popřípadě které přejdou na nezletilého děděním.
Autor: Markéta Vlková